[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 23. 4. 2003, v bloku: Film a tv]

Jeden svět

        Ve dnech 12. - 17. dubna proběhl v Praze a Brně 5. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Festival pořádaný společností Člověk v tísni při České televizi, konaný pod záštitou Václava Havla, přinesl celou řadu zajímavých titulů, které daly nahlédnout do těch nejpalčivějších problémů dneška jako jsou chudoba, násilí, netolerance a nerovnoprávnost žen.

        Je nemožné shrnout obsah či myšlenkový odkaz všech uvedených filmů v několika větách, ale stojí za to si přiblížit aspoň některé tituly. K těm nejzajímavějším bezesporu patří íránský film režiséra Mohammeda Reza Moghaddasiana Rozhovory v mlze (Conversation in the mists) z roku 2002. Jde o jeden z několika filmů, které se přímo zaměřují na problematiku ženských práv.   
       Ústřední postavou dokumentu je Aznar Zeinali, jedna z 784 žen, které byly v roce 1999 poprvé zvoleny do íránských místních zastupitelstev. Paní Aznar je představena jako neúnavná bojovnice za zlepšení životních podmínek svých spoluobčanů, ale její snaha je neustále podkopávána neochotou nebo lépe řečeno odmítáním ze strany vesnického stařešiny, 80letého Hadžkamala. Ten, věren dlouholeté tradici odsuzování žen do role nevýrazných rodiček a vychovatelek, odmítá s urputnou vehemencí dokonce s paní Aznar jen zasednout ke společnému stolu, neřkuli debatovat o obecných otázkách místní správy. Veškerá komunikace je tak degradována na úroveň jednostranné korespondence. Hadžkamalovi nedokáže domluvit ani oblastní guvernér. Hadžkamal nehledí na zjevné porušování zákona - nejen z hlediska porušování práv své oponentky, ale i odmítnutím svolat schůzi místního zastupitelstva, které se má konat pravidelně v týdenních intervalech, ale od voleb nebyla svolána ani jednou. Poněvadž Hadžkamal neustále opakuje své "argumenty", že on je hlavou obce, on rozhoduje, on je uznávaný, respektovaný a ctěný, protože vyhlašuje, že volby byly zmanipulovány, odmítá i nadále zasednout s paní Aznar za jeden stůl a celý konflikt se tak dostává do začarovaného bludného kruhu, ze kterého není úniku.

         Dalším filmem uvedeným v rámci festivalu Jeden svět je australský dokument Dětští vojáci (Child soldiers) Alana Lindsdaye z roku 2002. Zatímco předchozí film se zabýval problematikou relativně klidnou a nenásilnou, tento film již v celé své brutalitě odhaluje problém nejbolestnější, problém plný násilí, smrti a beznaděje - problém dětských strojů na zabíjení, tj. dětských vojáků. Problém dětských vojáků je o to větší, že jde o jev relativně starý (děti byly cvičeny a nasazovány už před půlstoletím) a v podstatě celosvětový. Nejrozšířenější je v Africe (Uganda, Sierra Leone, Kongo), ale hodně dětí bojuje v Afghánistánu, Barmě, Kambodži, na Srí Lance a na Filipínách. Mimo Afriku a Asii se otázka dětských vojáků nejvíce týká v Jižní Americe Kolumbie a v Evropě Jugoslávie či Makedonie. Podle střízlivých odhadů bojuje ve světě kolem 300 000 dětských vojáků, ale další jsou připraveni kdykoliv do válečné vřavy naskočit. Řešení tohoto problému je komplikované i přesto, že se řada států, kterých se to týká nejvíce, zavázala nevyužívat k bojům osob mladších osmnácti let. Paradoxní je také to, že i supervelmoc a samozvaný "policajt" světového pořádku USA taktéž verbuje a cvičí k vojenským účelům osoby mladší osmnácti let. Válka devastuje lidské životy nejen ve smyslu smrti a mrzačení dětských vojáků, ale má vliv na duševní rozvoj dítěte. Jaký vliv může mít na jeho duševní vývoj, když bez mrknutí oka rozřízne těhotné ženě břicho, aby se přesvědčilo, jestli čeká kluka nebo holku?

         Tolik tedy krátká ukázka z programu letošního festivalu Jeden svět. Na závěr nutno dodat, že nejlepším filmem festivalu byl vyhlášen francouzsko-americký snímek Love & Diane, který vypráví příběh nesnázemi pronásledované newyorské rodiny (téma drogové závislosti, chudoby a kolapsu sociální sítě). Zvláštní cenu získala rekonstrukce humanitární katastrofy ve Rwandě Poslední spravedlivý a cenu za režii obdržel film Zurii Anatové Čistota. Bývalý prezident Václav Havel ocenil japonský film Dcera z Jen-anu, který podle jeho názoru výjimečným způsobem přispěl k ochraně lidských práv.

          V Praze a Brně festival sice už skončil, ale po velikonocích se rozjíždí do dalších měst Čech a Moravy - Českých Budějovic, Hradce Králové, Plzně, Jihlavy, Ostravy a Olomouce. Proto, kdo se zajímá o problematiku lidského soužití, o konflikty, které výrazným způsobem toto soužití znepříjemňuje, komu není jedno, co se ve světě děje, tomu je určen festival Jeden svět, ten by měl navštívit některý z velké nabídky kvalitních dokumentárních filmů.

Boris Bystřický

Titulek:
Přezdívka:
Email: