[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 24. 1. 2003, v bloku: Hudba]

Bratři Ebenové - Já na tom dělám
Boris Bystřický

         Když jsem viděl obal nové desky bří Ebenů Já na tom dělám, spustila se mi v hlavě vlna asociací a v mžiku jsem měl před očima Beatles. Ne, nechci srovnávat oba nesrovnatelné soubory, ale... Obal Já na tom dělám s tvářemi Marka, Davida a Kryštofa z dílny Karla Halouna skutečně vzdáleně připomíná přebal desky A Hard Day's Night slavné liverpoolské čtyřky. Dokonce je to stejně jako u Beatles třetí deska a také výborná, byť každá deska jiným způsobem. Dost ale všemu srovnávání a poťouchlému fantazírování!

       

To jsou oni :-)

Bratři Ebenové platí na domácí hudební scéně za zjev výjimečný a zcela ojedinělý. Jakkoli se může zdát tvář Marka Ebena okoukaná a profláknutá všemi českými televizemi, jeho hudba je kupodivu na hony vzdálena obecnému průměru, zvyklostem české pop music. Můžeme říct, že patří k tomu NEJlepšímu. Vždyť např. v anketě redaktorů časopisu Rock(Pop (nebo chcete-li (musicQ...) vyhrála deska Já na tom dělám díky osmi nominacím první místo v kategorii album roku a předběhla i takový skvost, jakým je deska Slowthinking postmoderních kouzelníků Ecstasy of Saint Theresa, kteří obdrželi nominací "pouze" šest

            "Už to mělo být/ ono to není/ no to je nadělení/ no to je nadělení," zpívá Marek Eben v samém úvodu titulní skladby. Text této písně se vskutku hodí na každého, kdo je tlačen termínem, kdo nestíhá svou práci a současně je ve své práci bezradný a neví kudy kam: "Už na tom dělám třetí den/ a ono ne a ne a ne."

         Celá deska je prodchnuta trefnými, vtipnými ale i poetickými texty. V syntéze s charakteristickým Markovým zpěvem a kytarou Pavla Skály, jenž s sebou přináší rytmiku Etc..., tvoří jedinečnou směs výživné hudby u jejímž poslechu si člověk pročistí pocuchané nervy. Následující píseň Nikdo to nebere je toho jasným dokladem: "A kamna hřejí/ hlas mluví do éteru/ Ta slova znějí/ jak rány z revolveru/ Lékařská pomoc nicméně není nutná/ Volaná srdce jsou dočasně nedostupná..."

          Deska má (alespoň pro mne) několik vrcholů. Jedním z nich je recesistní hříčka Hotely, která je dostatečně charakterizována veršem "když přijede zájezd sebevrahů..."  Vtip se tu snoubí s Markovým frázováním a docela legrační instrumentací. Možná je hledání jakýchkoli souvislostí a paralel konkrétně u této písně absurdní, ale trošičku mi text této písně evokuje orwellovský svět (jemuž se ten náš stále víc a víc přibližuje), kde i sebevrazi musí dodržovat zákony a pravidla: "Žíly podřezávejte si nad vanou..."

          Opusťme ostravský hotel Pallas - dějiště dohravší písně - a vychutnejme další písně. Třeba krásnou Vidíš, vidíš, prodchnutou výčitkami a excelentním zpěvem moravské divy Ivy Bittové. Následuje píseň Masky a trošičku lítostná Na růžích ustláno ("V Čechách, když místečko na slunci máš/ krémem proti závisti se hned maž.")

        Druhý vrchol pro mě představuje píseň Senecte, pomoz z nikdy neuvedené divadelní hry Caligula. Možná se opakuji, ale nemůžu si pomoc - opět se zde snoubí vtip a invence s perfektním instrumentačním doprovodem. Jinak vynikající refrén, Jiří Bartoška v roli Senecta či obraty typu "jedenáct vředů na dvanácterníku" si volají o přímý poslech. Tady prostě nějaká neumělá reprodukce formou neobratného žvatlání není nic platná.

       Teď má slova směřují k dívkám, dámám a vůbec ženám: Máte rády ty romantické filmy a seriály, srdceryvné příběhy s dobrým koncem, kde se milenci vždy vezmou a kde vše končí dlouhým nekonečným polibkem? Tento "song" je určen právě vám. Zase se opakuji (zase a asi ne naposled): Vtip, ironie a v případě této písně i vyšinutí z tradičně chápané melodické konvence...Není co dodat, musí se slyšet.

       Takhle můžeme pokračovat dál a dál: Parodie na trampské písničky a tomu odpovídající akcent v Markově hlase, roztomilý country sound Skálovy kytary či tradičně vtipný text ("Najednou připadáš si ňák/ príma a svobodnej a tak/ Prostě tak/ tak ňák/ ňák tak") v Trampské nebo trefná parodie na "pražštinu" ("je to takovééé" - [čti takovááá]) a současný moderní životní styl ("Když si vezmeš blbý boty/ k tomu blbý džíny/ navrch blbý mobil/ tak seš out.") v písni Je to takové...

      Vrchol číslo tři (to se nám to ale pěkně hornatí) je krásná Něva s až téměř mrazivým textem: "Z mraků se sype sníh a zloba/ zamrzlá doba/ zamrzlá doba...kdo nám proseká díru v ledu/ aspoň malou, malou průduchu/ kdo nám proseká díru v ledu/ zajdem tu/ lapáme po vzduchu." A aby těch vrcholů nebylo málo, přidejme vynikající písničku Sprostej chlap s geniálním zpěvem Jiřího Schmitzera a perfektní hrou na balalajku.

        A nesmíme opomenout písně Sonet 57 a Sonet 66 na básně génia alžbětinské doby Williama Shakespeara. Text sám o sobě je nezpochybnitelný a kdo zná Mistrovy Sonety, dá mi jistě za pravdu, že v mnohém jsou nadčasové a plně platné i pro dnešní dobu. Mě osobně překvapilo zařazení sonetu č. 66, který patří k mým nejoblíbenějším a zřejmě nejen k mým, poněvadž vedle bratrů Ebenů tuto báseň zhudebnila i Pavla Milcová na svém albu Pavla Milcová & Tarzan Pepé, kde ho však zpívá, na rozdíl od Ebenů, v originále. Obě verze jsou sice nesouměřitelné, přesto je zajímavé srovnávat rozdílné přístupy k téže látce.

       Album bratří Ebenů Já na tom dělám je zjevení. Nesetkal jsem se ještě s tak výrazným počinem u tak mediálně protřelé "hvězdy", která by už skoro měla jít na nervy. Takto ji budu mít "na uších" ještě častěji... Nicméně i na svém třetím albu dokazují, stejně jako na předchozích deskách Malé písně do tmy a Tichá domácnost, že mají co říct.

Titulek:
Přezdívka:
Email:

tak jak jde zivot???????????,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,