[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 20. 6. 2006, v bloku: Hudba]

Mozart byl génius - 
když já, tak jen čtvrtinový
Milan Tesař - převzato z Reflexu

          Popílek opadává, až když při dlouhé děkovačce „stojím a tleskám velkými ranami“ a z páté řady mám chuť křičet ještě, ještě! Zdání klame. Ačkoli to vypadá tak lehce a samozřejmě, nebyla to práce přes víkend a Nohavica se při ní mnoho dozvěděl o Mozartovi i o Nohavicovi.

Doufáte tajně, že české libreto k opeře Cosi fan tutte přežije stejně jako vaše nejslavnější písně?  
      Ještěže jsem nenechal jeho pracovní verzi v tužce. Ta by tedy časem zmizela. Přepsal jsem ji věčným perem do čistého klavírního výtahu, který jsem sehnal až v jednom malém obchůdku na Mallorce. Ale teď vážně, už na premiéře projevilo zájem o vlastní nastudování Jihočeské divadlo a z toho mám radost. Takže snad se to pár sezón hrát a zpívat bude.
Má přebásnění libreta a psaní písňových textů něco společného?
      Ano, mají k sobě hodně blízko. Je to práce se stejnými nástroji. Rozdíl je jen v množství.
Mozart skládal operu Cosi fan tutte sedm týdnů. Jak dlouho jste ji opatřoval českými slovy?
     Mozart byl génius.
Vy ne?
     Když, tak čtvrtinový. Seděl jsem nad libretem osm měsíců. Dvacet osm týdnů. Tedy čtyřikrát déle než Mozart. Klavírní výtah má čtyři sta stran, denně jsem stihl čtyři. Repetitivní pasáže odsýpaly, na druhé straně přišla lyrická pasáž árie na šestnáct taktů a já jsem se dva dny zasekl na půlce strany.
Pavel Kopta kdysi řekl, že psaní textu na hudbu je luštění křížovky. Neplatí taková pravda o libretu dvojnásob? Není to hlavně hledání správných slovíček?
     Když dělám text na cizí melodii, nikdo mě nenutí, abych obsahově kopíroval původní text. V opeře takovou volnost nemám. Rozdíl je i v tom, že u písničky si mohu dovolit určitou licenci, nechat tu a tam notu spadnout pod stůl, přidat slabiku. Se skladatelem písně se domluvíte, ukecáte ho. S Mozartem nikoliv. Domnívám se, že v jeho případě se nic podobného ani nesluší. Respektive, já si to zakázal.
Taková práce asi vyžaduje disciplínu, řád.
      Libreto píšete jako dopis, zleva doprava. Byl jsem v pokušení psát na přeskáčku, vybírat si výstupy podle chuti, ale zjistil jsem, že to nejde. Ztratil bych se. Opera je velký kolos, který se sune dopředu a žádá chronologii. Tak k tomu musíte přistupovat: jít od prvního zpěvu, notu po notě. To žádá opera.
Upřímně, nemá opera jako umělecký druh už poněkud po sezóně?
       Je to na vás. Pokud přijmete fakt stylizovaných libret, fakt, že lidi na sebe nemluví, ale zpívají, že čtyřicetiletá subreta zpívá mladičkou Carmen, že to trvá dlouho, že hvězdy berou nebetyčné honoráře, že budovou opery bloumají fantómové, když na ty všechny povrchnosti zapomenete, pak máte šanci, že vás opojí zvláštní mystérium opery a uvěříte v její tajemství.
        Celý rozhovor si můžete přečíst zde

Titulek:
Přezdívka:
Email: