Preventivní strategie Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy uplatňované v České republice od roku 1998 vychází z předpokladu, že nevhodnější prostředí pro prevenci sociálně patologických jevů při působení na děti a mládež je ve školách a školských zařízeních. Právě v tomto prostředí jsou realizovány minimální preventivní programy, jejichž cílem je začlenit problematiku prevence do života těchto institucí.

Strukturálně jsou minimální preventivní programy členěny zpravidla do těchto základních oblastí:

1. preventivní aktivity jako nedílná součást výchovně vzdělávacího procesu uplatňovaného ve školách a školských zařízeních,
2. specializované programy respektující specifické zvláštnosti osobnosti a sociálního prostředí jedinců či rizikových skupin dětí a mládeže,
3. nabídka volnočasových aktivit respektujících poptávku žáků po činnostech, umožňujících jim pozitivní seberealizaci,
4. poskytování poradenské péče a služeb,
5. spolupráce s rodiči.

Preventivní přístupy k dětem a mládeži uplatňované v rámci minimálních preventivních programů ve školách a školských zařízeních jsou podle platné koncepce cíleny především do oblasti zdravého životního stylu a zvyšování jejich odolnosti proti negativnímu působení nabídky drog a dalších sociálně patologických jevů. V tomto kontextu a zejména pak ve vztahu ke kriminalitě, nejrůznějším formám násilí a projevům extremismu je však nutné připomenout, že preventivní aktivity musí být zároveň cíleny i na změnu chování, zejména výchovně problémových a jinak rizikových jedinců.

Znalosti, dovednosti a postoje, kterými by měli žáci disponovat při naplňování výše uvedených cílů samozřejmě korespondují s věkem, životním stylem rodiny, s působením vrstevníků a v neposlední řadě i s dynamikou celospolečenských procesů. Proto je kladen důraz na to, aby výchovně vzdělávací působení na děti a mládež respektovalo životní realitu a bylo diferencováno s ohledem na  věk a osobnostní charakteristiky nezletilých a mladistvých.

Ve školách a školských zařízeních jsou v zásadě uplatňovány v rámci minimálních preventivních programů tyto přístupy:

1. Informačně orientované aktivity spočívající v předávání informací žákům v rámci vzdělávacího procesu v oblasti přírodovědné, zdravého životního stylu, společensko-vědní, rodinné a občanské výchovy, sociálně právní, sociální patologie a pod..
2. Programy "Zdravá škola", které jsou specifické zejména pro základní školy a obsahují i různé činnosti na bázi osvěty.
3. Peer programy využívající vlivu vrstevníků, a to jak ve školách tak i v rámci uplatňovaných mimoškolních aktivit.
4. Nabídky volnočasových aktivit, které jsou realizovány jak ve školách tak i v mimoškolní oblasti. V rámci minimálních preventivních programů jsou mimo jiné uplatňovány i projekty podporované Radou dětí a mládeže, které jsou založeny na aktivní nabídce žákům k účasti na různých akcích přímo ve školách. Významné místo v této oblasti zaujímají i střediska pro volný čas dětí a mládeže, sportovní organizace a nejrůznější občanská sdružení. V této souvislosti je však důležité připomenout, že nedílnou součástí těchto aktivit musí být i systémová motivace nezletilých a mladistvých k pozitivní seberealizaci ve volném čase.
5. Programy aktivního sociálního učení, které jsou realizovány především v třídních kolektivech. Vychází z faktu, že většina psychických potíží a výchovných problémů je interpersonální povahy a souvisí zejména s kvalitou mezilidských vztahů. V jejich rámci se děti a mládež učí diferencovanému vnímání druhých osob a jejich vlastností jako možných modelů reagujících a chovajících se v určitých životních situacích. Účinnost těchto programů byla experimentálně prokázána a vykazuje pozitivní výsledky.

Efektivita minimálních preventivních programů významně koreluje i s osobnostními předpoklady a odbornou erudovaností učitelů, vychovatelů, mistrů odborného výcviku na učilištích a jiných odborných pracovníků. Proto jednou z priorit zmíněné preventivní strategie školského resortu je i systém vzdělávání učitelů a dalších pedagogických pracovníků, který je realizován jak na národní tak i regionální a místní úrovni.

Potřeba hodnotit výsledky investovaného úsilí a vynaložených finančních prostředků do prevence sociálně patologických jevů významně ovlivňuje zaměřenost dalších prioritních úkolů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jde zejména o modifikaci preventivních metod a přístupů k výchovně problémovým žákům a jinak rizikovým skupinám dětí a mládeže, o vytváření a uplatňování metodických nástrojů umožňujících hodnotit efektivitu preventivních programů a o praktický výzkum. Tento přístup sleduje nejen ekonomické hledisko, ale zároveň vytváří předpoklady pro definování nových úkolů a  volbu takových preventivních strategií, které reagují na aktuální stav drogové scény a předpokládaný vývoj delikventního chování u dětí a mládeže.

Ve vztahu k problematice zneužívání drog a k delikventním projevům je nutné zbavovat mladé lidi naučených reakcí, které vedou k experimentům s psychotropními látkami, ke kriminalitě, násilí a nepřátelství.

V životní praxi bylo již mnohokrát ověřeno, že myšlení, které může změnit asociální či delikventní chování se nedostaví jen na základě toho, že předáme dětem a mládeži nějakou sumu informací. Proces vedoucí ke změně chování vyžaduje učení, opakování, pochopení a zase opakování. Proto aktivní sociální učení uplatňované v rámci minimálních preventivních programů v různých modifikovaných formách je pojímáno jako určitý funkční alternativní přístup obohacující současné trendy preventivních strategií zaměřených na děti a mládež. Tato metodika totiž umožňuje hodnotit efektivitu uplatňovaných preventivních aktivit, přičemž zároveň vytváří i prostor pro smysluplnou komunikaci, stabilizuje a podporuje sociální integraci a zkvalitňuje sociální vztahy, které jsou nedílnou součástí každodenního života.

Vzhledem k tomu, že většina žáků škol, zařazených do programu aktivního sociálního učení, prezentovala při experimentálním ověřování jeho účinnosti v letech 1998/99 pozitivní postoje k této formě prevence sociálně patologických jevů, projevovala aktivitu ve  výcvikových skupinách a dosáhla zejména v sociálních dovednostech pozitivních výsledků, stala se tato forma preventivního působení na děti a mládež nedílnou součástí preventivní strategie Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.