Drogy a zákon

Zákony upravující drogovou problematiku vycházejí většinou z předpokladu, že nedostupností drogy se zamezí jejímu zneužívání, a tím i nežádoucím důsledkům, které pro společnost drogy představují.

Právní úpravy týkající se problematiky drog akceptují následující kritéria:

• Ochrana mladistvých před trestním postihem speciální úpravou trestního zákona přihlížející k jejich možné psychické a sociální nezralosti. Smyslem legislativních ustanovení je upravit trestní opatření ve shodě s účelem trestání mladistvých - tj. akcentovat výchovnou roli právního postihu.
• Rozlišování drog z hlediska jejich škodlivosti a schopnosti vyvolat závislost: na "měkké" drogy - SOFT a drogy "tvrdé" - HARD. Regulační opatření vztahující ke Cannabis a jeho derivátům mívají mírnější charakter.
• Legislativní opatření výrazně diferencují mezi trestním postihem výrobce, obchodníka, překupníka, pašeráka drog a sankcemi, které se vztahují na osoby závislé na návykových látkách. Určujícím hlediskem jsou důvody, které jednotlivé subjekty vedou k manipulaci s drogou, tj. zda jde o osobu, používající drogu v důsledku vlastní závislosti, nebo osobu, která tak činí ze zištných důvodů a vědomě zneužívá závislého jedince.
• Zákony stanoví množství drogy, které je faktorem pro posouzení odlišnosti mezi držením drogy pro osobní potřebu a nezákonným držením drogy pro komerční účely.
• Zvláštní pozornost je věnována osobám, které při výkonu svého povolání mají snazší přístup k drogám (lékaři, lékárníci aj.) a osobám, které přicházejí do styku s dětmi a mládeži (učitelé a výchovní pracovníci).
• Delikt je posuzován přísněji, jestliže došlo ke spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou.

Legislativní opatření jsou v jednotlivých státech odlišná. V návaznosti na mezinárodní dohody lze však pozorovat vývoj k výraznému zostřování trestních sankcí.

Právní úprava drogové problematiky v některých státech Evropy

Evropské země v návaznosti na přijaté mezinárodní úmluvy zaměřují základní linii protidrogové politiky na:

• potlačování nabídky drog,
• omezení jejich poptávky.

Nejčastněji jsou uplatňovány dvě základní koncepce:

• represivní - se záměrem osvobodit společnost od drog
  Zákony stanoví zákaz jakéhokoli užití drog s výjimkou lékařské indikace těchto látek. Nediferencují mezi jednotlivými návykovými látkami, tresty nepřihlížejí k motivům jejich držení (Francie, Belgie, Lucembursko).
• liberální - s cílem omezovat škodlivost důsledků zneužívání návykových látek
  Koncepce vychází z předpokladu, že zneužívání drog není možné zabránit a společnost se musí naučit s drogami žít. Postihování jednotlivých konzumentů je velmi liberální. Zákonná opatření se zaměřují na potlačení obchodu s drogami. Pouliční prodej je tolerován. Cílem léčby drogově závislých je omezit sociální důsledky zneužívání drog.

Ke státům, které rozlišují v zákonných opatření drogy z hlediska jejich škodlivosti a schopnosti vyvolat závislost patří Holandsko, Irsko, Španělskou. Velká Británie legislativně rozlišuje tři úrovně nebezpečnosti drog. Diferenciace drog podle "tvrdosti" není zakotvena v legislativě Belgie, Dánska, Francie, Lucemburska, SRN, Portugalska, Řecka a České republiky.

Většina evropských států konzumaci drog nepostihuje. Některé státy se však k samotnému užívání stavějí represivně. Užívání drog chápou jako porušení zákona, vyměřují základní tresty, jež mohou být za určitých podmínek zmírňovány. Přísnost nebo naopak shovívavost jednotlivých států při postihu uživatelů drog je třeba posuzovat v souvislosti s léčebně preventivními opatřeními. Léčba (nucená či dobrovolná) může nahrazovat trestní sankce, ovlivňovat vynesení nebo vykonání rozsudku.

Někteří odborníci, zejména lékaři, kritizují soudně nebo administrativně kontrolovatelné léčení, neboť vycházejí z předpokladu, že léčba nemůže být úspěšná bez vnitřní motivace toxikomana nebo dokonce je-li prováděna proti jeho vůli.

Legislativní opatření platná v evropských zemích, která upravují nezákonné držení (vlastnění) drog, vycházejí z rozdílného charakteru dvojího držení:

• držení drog s cílem jejich odbytu, např. nedovolená výroba, obchodování (vývoz, dovoz, přeprava), distribuce, nabídka
• držení drog pro vlastní spotřebu

Toto rozlišení vede k přísnější represi, pokud je držení drog prostředkem k jejich odbytu, a k mírnějším opatřením v případě držení drogy pro osobní potřebu toxikomana. Jsou preferovány všechny roviny prevence zneužívání návykových látek před represivními opatřeními.

V samotném rozlišení dvojího charakteru držení drog vyvstává řada dilemat. Právní úpravy některých zemí rozlišení ponechávají na soudech (Řecko) nebo v kompetenci soudů ponechávají možnost zmírnění postihů. Jiné země dávají přednost právnímu vymezení množství drogy, které lze pokládat na osobní spotřebu. Např. ve Švédsku je stanoveno "malé množství omamných látek určených pro osobní spotřebu" (0,1 - 0,2 g stimulancií nebo 0,75 - 1 g produktů konopí), v Nizozemí - do 30 g produktů konopí.

Základním trestem u nedovoleného obchodu s drogami je odnětí svobody, které je provázeno peněžitými pokutami. Zařazeny jsou i tresty konfiskace použitých prostředků a nabytých zisků. Belgie a Lucembursko trestá nucenými pracemi. Turecko je jediným evropským státem, kde se pachatel trestného činu ve věci nedovoleného obchodu s drogami může být odsouzen k trestu smrti.

V otázkách spojených s trestáním nebo netrestáním uživatelů drog přetrvávají v evropských zemích značné rozdíly. Společná je však tendence uplatňovat v soudní praxi zmírňování trestů u těch, kdo přestoupil zákon poprvé, jedná-li se o malé množství drog, případně s ohledem na typ drogy (Cannabis). Tyto úpravy svědčí o snaze upřednostňovat prevenci před represí s cílem vytvořit drogově závislým takové podmínky, aby byli motivováni se ze svého návyku vymanit.

Vývoj legislativních opatření v jednotlivých zemích navazuje na přijaté mezinárodní dokumenty usilující o sladění trestních postihů nedovoleného obchodu s drogami, neboť narkomafie využívají právě nekoordinovanosti mezi státy a legislativních mezer pro svou závažnou trestnou činnost mimořádného rozsahu.

Přehled represivních opatření za držení drog

Země	Držení drog pro vlastní spotřebu	Držení drog s cílem jejich odbytu
Belgie	3 měsíce až 5 let
Dánsko	2 roky až 10 let
Francie	2 až 10 let nebo 10 až 20 let
Nizozemí	MD: až 3 měsíce TD: až 1 rok	MD: až 4 roky TD: až 12 let
Irsko	MD: až 3 roky TD: až 7 let	MD: až 7 let TD: až doživotí
Itálie	1. st. Výstraha 2. st. Odejmutí řid. průk. 3. st. pokuta, vězení	4 - 15 let nebo nad 20 let
Lucembursko	až 5 let	1 až 5 let
Portugalsko	až 1 rok	12 až 18 let
Řecko	pouze u netoxikomanů 2 roky až 5 let	5 až 20 let nebo doživotí
SRN	1 až 4 roky	1 až 15 let
Španělsko	netrestáno	MD: 10 až 17 let TD: 14 až 23 let
Velká Británie	A. do 7 let B. do 5 let C. do 2 let	A: doživotí B: do 14 let C: do 5 let

MD - "měkká" droga
TD - "tvrdá" droga