[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 12. 8. 2005, v bloku: Lidi]

Alkoholiček přibývá. A léčení je obtížnější
 Lenka Petrášová (MfDNES)

        Ještě před patnácti lety úplně stačilo pražské protialkoholní léčebně pětadvacet postelí, aby se postarala o ženy-alkoholičky. Dnes má postelí skoro čtyřikrát tolik - a nestačí. Neustále jsou obsazené. Co se to stalo s ženami, že tolik pijí?
        Je pohledná a sebevědomá. Ale ne vždycky to tak bylo. "Jsem alkoholička. Šest let vyléčená," říká tvrdě a suše pětatřicetiletá Monika Plocová.
       Kvůli alkoholu jí ztroskotalo manželství, zaměstnání i všechno, čím kdy byla. Závislá byla skoro deset let, což je průměrná doba pro ženy-alkoholičky, než se závislost rozvine do všech důsledků. Teprve teď, šest let po vyléčení, má pocit, že doopravdy žije. "Dělám to, co jsem vždycky chtěla dělat, a ne to, co jsem vnímala, že dělat musím," vysvětluje ve své autobiografické knize s názvem Na špičce ledovce.
       Popisuje v ní, jak spadla do závislosti, i to, jak bylo těžké, aby se vyléčila. Dnes sama pomáhá ženám, které přijdou do protialkoholní léčebny v Praze-Bohnicích na psychoterapii kvůli alkoholu.

     Spadnout do závislosti bylo snadné. Pomohlo k tomu tisíc drobností, které zná snad každá žena. "Ty bys jezdit nemohla, ty na to nemáš!" řekl Monice manžel, když si chtěla udělat řidičský průkaz. "Já vím. Nejsem technický typ. Ale přesto jsem potají pořízený čerstvý řidičák položila před manžela. Nevěřil vlastním očím a řekl mi: A to chceš jezdit v naší feldě? Žádná radost, žádné gratulace. Spíš komplikace."
     Jedna z "drobností", která podpořila pocit, že je k ničemu. A alkohol zpočátku až zázračně pomáhal. Případ, který ilustruje osudy stovek žen.

            Žen-alkoholiček přibývá
     "Jestliže dříve byl poměr jedna žena ku deseti mužům, v roce 1990 byl jedna ku pěti a v současnosti jsou na jednu alkoholičku jen dva muži," říká primář bohnické psychiatrické léčebny Václav Dvořák.
     Jestli podle něj existují nějaké rizikové profese, pak jsou to lékařky, zdravotní sestry nebo třeba novinářky a manažerky.  "Na rozdíl od mužů, kde platí, čím inteligentnější chlap, tím menší pravděpodobnost, že spadne do závislosti, u žen to tak není. Spíš naopak. Čtvrtina alkoholiček jsou právě vysokoškolačky," říká Dvořák.
     Kromě toho, vyléčit ženy z alkoholismu je podle něj mnohem těžší. Ženy se ke sklence totiž častěji vracejí.

     V léčebnách nejsou výjimkou ani patnáctileté závislé dívky. "Muži jsou často hladinkáři, na nichž alkohol není poznat, ale v padesáti umírají na cirhózu jater. Žena ovšem pije proto, aby zapomněla na propast, která dělí její sny od reality," vysvětluje Dvořák.
    "Ona ví, že dělá všechno, co se od ní čeká jakožto od manželky, milenky, pracovnice či matky. A cítí, že se nedostavuje žádná emocionální odměna. Prostě je dokonalá, ale není šťastná. Princ na bílém koni nepřijel. O to těžší je vysvětlit jí, že ani nepřijede. Že její štěstí závisí na ní samé."
      Moniku Plocovou k léčení přivedly mimo jiné smutné oči jejích dětí a zimní víkend, kdy nebyla schopná s dětmi stavět sněhuláka. Místo toho se opila a spala. "Napsala jsem knihu, aby ženy věděly, že to jde vyléčit se," říká.

Titulek:
Přezdívka:
Email: