Jaký byl návrat z vily do skutečného života?
   Návrat byl plný emocí, ať kladných nebo záporných, protože opravdu nevědomí ve vile moc nepřidá. Navíc jsem zjistila spoustu věcí, hltala jsem po informacích ze všech stran, na člověka se toho hodně navalí, takže se to pak těžce tráví. První večer a druhý den byly hektické, zmatené, ale teď už je to všechno v pořádku a jsem tam, kde jsem byla předtím.

Jak vypadá život ve vile z pohledu diváka?
   Vila je úplně jiná. Nehledě na to, že v televizi vše vypadá velké, není to pravda, prostory jsou opravdu daleko menší, než si divák dokáže představit.

Vztahy mezi lidmi se také liší?
   Lidi si neuvědomují, že se navzájem pomlouvají. Co zjišťuji venku, je šokující. Na druhou stranu, já jsem s tím počítala, že tam bude plno napětí a emocí. Když jste na jedné straně vily, nemůžete být na druhé, takže ti, co si povídají někde jinde, vás klidně mohou pomlouvat. Člověk by si to měl uvědomit. Tohle všechno mi bylo jasné, protože člověk, pokud je v nátlaku a není spojený se světem, potřebuje si nějakým způsobem ulevit. Takže jde do vedlejšího pokoje a řekne - to je taková kráva! A tohle respektuju. Ale opravdu mě zarazilo, kdy třeba Petr o Vladkovi řekl, že by ho poslal na dialýzu. To už je drsné a na můj vkus nechutné.

Kdo další vás po odchodu z vily překvapil?
   Věrka. O té jsem tušila, že je člověk, který hodně přelétá mezi lidmi, drží s nimi jeden den, další den dokáže otočit. Je hodně zviklatelná, podle potřeby mění kamarády. Ve vile je to ale tak napnuté, že to dokáže člověk pochopit, ale zvenku to taky vypadá jinak, nechutně.

Co jste po návratu z vily nejvíce ocenila?
   Informace, zprávy, jak z domova i ze světa. Do ruky se mi dostaly do ruky noviny, kde jsem se dozvěděla o New Orleans, což mě šokovalo. Pak mi připadalo směšné a zbytečné, jak se Regina hádá o to, jestli našla na zemi chlup. To je příklad, kdy začne v hlavě zvonit výstražný vykřičník. Pak si uvědomujete, co je důležité a co nikoliv. Kdyby toto viděla, takové scény by nedělala. Ale je to způsobeno tím, že není zvyklá, aby žila s mnoha lidmi, každý žije jiným životem. Nikdo by jim ho neměl brát a určovat pravidla, jak by měl žit.

Co bylo na pobytu ve vile nejtěžší?
   Chyběla mi dcera - to je na prvním místě. Vadila mi také bezmocnost. Jsou tam lidi, kteří jsou psychicky slabší a strašně jim ubližují vztahy i okolí. Když vidíte, že v noci nemohou spát, je jim špatně, nejedí, mají sevřená hrdla, nemohou mluvit, derou se jim slzy do očí... Můžete za někým přijít a chytit ho kolem ramen, ale i tak vidíte, že to duševně nezvládají, a to pro mě bylo to nejtěžší - dívat se na to a neumět jim pomoci.

Další pokračování rozhovoru se můžete přečíst tady