stojí za přečtení
partneři
[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 1. 11. 2006, v bloku: Lidi]
Každý úspěch má svou daň
Roman Peterka
Převzato z Pražské pětky
(Měsíčníku Městské části Praha 5)
|
|
Jak moc vám účast v Miss změnila život?
Změnilo se toho u mě moc, skoro všechno. Už třeba jenom to, že musím změnit školu, abych mohla dostudovat. Bylo to nutné, musím přizpůsobit studium situaci, protože jsem v současné době pracovními povinnostmi hodně vázaná na Prahu. A bylo by škoda nevyužít šance, která se mi teď nabídla – chytit se tenhle rok víc v modelingu i v jiných oborech, které mě baví. Od září proto přestupuju do čtvrtého ročníku do gymnázia v Praze – podařilo se mi najít školu, která je osnovami hodně podobná té, na které jsem studovala, nebo pořád ještě studuju v Hradci Králové.
Studujete doopravdy nebo jste tam už spíš jen „papírově“?
To ne, snažím se chodit do školy, jak jen to jde. Ale je to náročný – přijít v půl jedný ráno domů a v šest zase vstávat do školy – spím teď tak pět hodin denně, a to jsem ještě ráda. Ale nestěžuju si, je to fajn. Každý úspěch má svou daň, s tím se nedá nic dělat.
|
|
Změnil se vám život. A jak moc se změnila samotná Táňa Kuchařová?
Sama to asi dost těžko posoudím, ale moji přátelé a známí mi říkají, že na mně oceňují, že jsem se vůbec nezměnila. Samozřejmě jsem zodpovědnější, protože jsem pod velkým tlakem – není lehké studovat a do toho ještě pracovat, k tomu všemu jsem si ještě dělala řidičák... Ale určitě jsem na své staré přátele nezanevřela, neodvrátila jsem se od nich, jak se možná původně trochu báli, a jsem ráda, když můžu vypadnout z hektického spěchu v Praze domů a být se svojí rodinou a se svými kamarády a být s nimi pořád ta stará Táňa.
Takže jste se nesetkala s tím, že by na vás někteří z vašich starých přátel najednou začali pohlížet jinak?
Setkala, ale to nastalo ještě, než jsem se přihlásila do soutěže Miss ČR, protože už nějaké dva roky před tím jsem začala s modelingem, takže jsem jezdila hodně často do Prahy a někteří mi to možná záviděli. Hlavně holky. Já jsem vůbec vždycky kamarádila víc s klukama než s holkama. Holky mě mezi sebe moc nebraly – proč, nevím, možná ze závisti. Mám jen pár skutečných přátel, ale zase vím, že se na ně můžu opravdu spolehnout.
Vadí vám závist?
Už jsem si na to zvykla a ani mi to nepřijde. Se závistí se člověk potkává v životě pořád, takže jsem se naučila nepřipouštět si to tolik k tělu. To bych se z toho musela zbláznit.
Nezačali se na vás po zisku titulu nabalovat také noví přátelé?
Jistě, objevila se najednou spoustu náhlých přátel (smích), zvali mě na kafe a na večeře a podobně. To ale zase jsem schopná vycítit, navíc někteří z těch lidí to dělali tak nápadně a přímočaře, až jsem si říkala, že jim to není blbý.
Máte nějaké známé i v Praze, nebo jste tu úplně osamělá?
Mám v Praze pár kamarádů, ti ale mají dost práce a já taky, navíc tu pořád ještě tak úplně nebydlím, protože jsem pořád ještě vázaná na gymnázium v Hradci, kde se pořád ještě snažím studovat. Takže když mám volno, snažím se být ve škole. Ale po prázdninách přestupuju na gymnázium do Prahy, takže i to se změní a věřím, že k těm známým, co už tu mám, se přidá ještě pár dalších. Nejde o množství, ale o to, aby to byli opravdoví přátelé. Hlavně mám v Praze tetu, s tou se vídám poměrně často, je to taková moje druhá máma – vím, že mi pomůže, kdykoli budu potřebovat, že se na ni můžu spolehnout.
|
|
Život pod mediální lupou
V rozhovorech, které jste zatím poskytla, už mnohokrát padla otázka, jestli máte přítele...
Ano, to bylo první, na co se mě ptali, otázka, jaké jsou moje pocity z vítězství přišla na řadu až jako druhá (smích). Odpověď je známá – mám přítele.
Nebojíte se toho, co s vaším vztahem udělá vaše vítězství v soutěži Miss ČR? Téměř všem vašim předchůdkyním na postu Miss se vztahy vždycky během poměrně krátké doby od zisku korunky rozpadly, přestože těsně po soutěži sebevědomě tvrdily, že tohle titul určitě nezmění. Po rozchodu naopak tvrdily, že už v době, kdy získaly korunku, byl vztah v rozkladu a jeho konec s jejich vítězstvím nijak nesouvisí. Jak moc si v tomto ohledu věříte vy?
Soutěž za to nemůže, to je takové klišé – každý si řekne, z ní se stala Miss, tak se rozešli. Tak to ale není. Je pravda, že s tím titulem souvisí různé možné problémy – najednou se ti dva nemají tolik času spolu vídat, partnerovi může vadit, že ona se často objevuje na večírcích a pak si o tom ještě přečte patřičně přikořeněné pikantnosti v bulváru... Každý takový vztah se najednou octne pod obrovským tlakem. I s naším vztahem se může stát samozřejmě cokoli, ale to se mohlo stát už před dvěma roky, kdy jsem začínala s modelingem, protože už v té době jsme spolu chodili. A zvládli jsme to, zvládli jsme i delší odloučení. Ale samozřejmě, že to, co se děje teď, bude pro náš vztah velká zkouška. Je to jiný – najednou se objevuju různě v novinách a podobně, zatímco on o žádnou medializaci nestojí, takže se se mnou raději moc neukazuje – a já se to snažím respektovat a vyjít mu v tomhle ohledu vstříc. Taky se teď moc nevidíme – přece jen mám teď hodně pracovních povinností, do toho ještě školu, on má se školou taky starostí dost, takže toho času bude ještě míň... Teď teda opravdu nemůžu tvrdit s jistotou, že spolu zůstaneme až do smrti. Je to můj první vážný vztah a jeho v podstatě taky. Samozřejmě jsou lidé, kterým to vyšlo, a já zatím pořád věřím, že to vyjde i nám, ale na druhé straně si nedělám žádné velké iluze.
|
|
Jak moc jste nucená se potýkat s tlakem bulváru?
Musím to zaklepat, ale zatím se moc potýkat nemusím – v tomhle ohledu je kolem mě celkem klid díky tomu, že toho na mě zatím moc nemají. A já se snažím, aby to tak bylo i nadále, ale samozřejmě vím, že pokud si na mě budou chtít něco najít, mohou si najít cokoli, bez ohledu, jestli to bude pravda, nebo ne. Vyjdete si třeba s kamarádem a už může být někde fotka s pěkným titulkem, třeba Kuchařová podvádí přítele s jiným a podobně. Snažím se nedávat bulváru příležitost, ale nedělám si v tomhle ohledu moc velké iluze. Navíc myslím, že tohle nemá moc smysl řešit. Kdyby si měl člověk brát všechno, co se o něm napíše, musel by se z toho zbláznit (smích).
Není to ale nepříjemné být v osmnácti pod takovým drobnohledem?
Není mi to příjemný, to opravdu ne. Najednou žiju v úplně jiným světě. Bát se v osmnácti, co o mně kde napíšou, to je opravdu drsný. O to víc, když se vrátím do školy a tam vidím svoje vrstevníky, kteří takovéhle starosti vůbec nemají a řeší to, co si ten den koupí ke svačině.
A jaké jsou reakce lidí na vaše zvolení Miss ČR? Někteří lidé si libují v různých anonymních výpadech... Setkala jste se s něčím podobným?
Jednou jedinkrát jsem udělala tu chybu, že jsem si přečetla diskusi pod nějakým článekm o mně na internetu. Něco takového už nikdy neudělám. Na mou adresu tam zazněly opravdu úděsné věci, které ani nebudu opakovat. Je to smutný, ale já se držím toho, že těm lidem se to stejně jednou všechno špatné v nějaké podobě vrátí.
Vy si s podobnými výpady ale dokážete poměrně dobře poradit – v jednom on-line rozhovoru jsem docela ocenil vaši pohotovou odpověď na otázku: „Jak to děláte, že jste tak hnusná?“ Odpověděla jste: „No, to víte, dá to práci.“
Na podobné otázky se ale ani nijak jinak než s nadhledem reagovat nedá. Jakmile takovéhle výpady začnete řešit a začnete se omlouvat, zničí vás to. Navíc to ani nemá cenu, protože tenhle typ lidí to nepochopí, je nezajímá, jaký jste. Já chápu, že se nemusím líbit každému a nikomu jeho názor neberu, ale myslím si, že se takový názor dá projevit kultivovaněji.
|
|
Když si dáte vedle sebe, co vám titul Miss ČR dal a co vzal, nelitujete?
Ne, nelituju. Ale jsou občas chvíle, kdy je člověk sám v novém bytě a najednou má pocit, že na něj všechno padá. Nejhorší to bylo v době, kdy jsem ještě do toho všeho řešila, co bude s mým studiem, nevěděla jsem, jestli budu mít kam přestoupit, do toho spousta učení, dělala jsem si řidičák... A aby toho nebylo málo, přečetla jsem si nějakou tu diskusi o sobě na internetu a to mi moc optimismu nedodalo. Najednou jsem si říkala, že mi to snad za tohle ani nestálo. Jenže pak se z toho člověk vyspí a je zase rád, že má práci, že je v novém prostředí, otevírají se před ním nové možnosti a zároveň pořád může vídat svoje přátele a svou rodinu a už je to zase lepší. Mně zatím titul Miss ČR tolik nevzal, ale co není, samozřejmě může být.
|
|
Modeling je tvrdý chleba
Vy jste, jak už jste říkala, měla zkušenost s modelingem už před tím, než jste se do soutěže přihlásila – máte pocit, že vás to trochu připravilo na to, co zažíváte teď?
Určité zkušenosti už jsem v tomhle ohledu měla, těch pracovních nabídek nebylo sice tolik, jako jich je teď, ale nebylo jich zase tak málo, takže už jsem měla přehled o tom, co všechno s tím souvisí – co obnáší přehlídka, co se před tím musí udělat, byla jsem zvyklá i na to, že ne všichni klienti jsou příjemní a podobně. Loni se mi navíc poštěstilo, že mě jedna agentura, která si mě vybrala, odeslala na měsíc a půl do Japonska – to byla skutečně velká škola, a to nejen v modelingu. Bylo mi sedmnáct a najednou jsem byla v Tokiu a musela jsem se o sebe postarat sama, dát dohromady angličtinu a sama si sehnat lístek na metro, sama najít cestu do hotelu nebo kamkoli jinam. Nikdo se tam s námi moc nepáral, prostě nám vrazili do ruky mapu, řekli, kam máme dorazit, a nechali nás, ať se staráme. Pohybovala jsem se tam ještě se dvěma dalšími holkami z jiné agentury, jedné bylo čtrnáct, druhé patnáct, anglicky neuměly pomalu ani promluvit – moc jsem nechápala, jak si mohla jejich agentura risknout je tam poslat. Pro mě to byla docela dobrá zkušenost a možnost zdokonalit si angličtinu, ale bylo to hodně tvrdý.
Stejně jako celá modelingová branže. Aspoň se o ní říká, že je hodně tvrdá.
To je. Je to opravdu tvrdá práce, přestože si většina lidí mimo modeling myslí, jaká je to pohoda, že se modelka jen tak projde nebo nechá vyfotit a je v pohodě. Ve skutečnosti je to hrozně vysilující, nestačí jen se tak projít nebo si jen tak stoupnout, pořád se musíte soustředit na obrovskou spoustu věcí najednou. A občas se taky dějí věci... Byla jsem třeba na castingu, kdy se rozhodovali mezi čtyřmi holkami a nevěděli, podle čeho si z nich vybrat tu jednu jedinou, tak nám nakonec řekli, ať se otočíme, a začali nás vybírat podle toho, která z nás má nejlepší zadek. A my tam tři minuty stály a oni si nás prohlíželi a hodnotili, která z nás má lepší boky, která tam nemá nic a které tam něco přece jen přebývá. Člověk to musí brát jako práci, kdybych tohle brala osobně, nemohla bych to dělat, za chvilku by mě to zničilo. Ale když to člověka baví a je schopný se přes tohle přenést, není to špatné – jsou za to i docela příjemné peníze, podívá se do světa, získá spoustu kontaktů a podobně. Jako zpestření při studiu to nemá chybu. Ale určitě to není nic, na co bych bůhvíjak sázela do budoucna, dobře vím, že je to tak ještě na dva tři roky, dýl se tím živit asi stejně nebudu.
Takže nesníte o kariéře topmodelky? Že by z vás byla druhá Eva Herzigová?
Tak bylo by to moc fajn, samozřejmě by se mi to líbilo, chtěla bych být úspěšná. Ale nedělám si velké iluze. V tomhle oboru je velká konkurence, otázka taky je, co bude za pár let – uspět v modelingu pro mě není úplná priorita.
|
|
A co je vaše priorita?
Určitě chci hlavně dodělat střední školu a potom bych ráda pokračovala dál. Nevím sice, co bude zítra, natož abych mohla předpovídat, co se mnou bude za rok, ale opravdu bych ráda pokračovala ve studiu. Mám už i svou představu a doufám, že se mi ji povede naplnit. Ráda bych studovala média a komunikaci – myslím, že to, co teď dělám, je pro mě v tomhle ohledu docela dobrá praxe. A určitě bych ráda dělala v budoucnu něco, u čeho nebudu přikovaná v kanceláři u počítače, něco, kde bych mohla hodně cestovat.
Co třeba vlastní modelingová agentura?
Tak tady u nás je už docela velká konkurence, ale uvidíme. Rozhodně to nezavrhuju, už mě to několikrát napadlo, že by nemuselo být špatný něco takovýho zkusit. Uvidíme, třeba si za pár let nějakou založím.
Nakolik pomáhá práci v modelingu korunka Miss?
Jak se to vezme. Podle mě je to určitě perfektní možnost, jak se zviditelnit – už nejste jedna z davu, ví se o vás, že existujete, jste vidět v médiích, takže i práce pak je víc. Na druhé straně někteří návrháři preferují neznámé tváře, protože chtějí především předvést svůj model, nejde jim o to, aby v něm měli navlečenou nějakou „celebritu“ nebo hvězdičku s korunkou. Ale s tím zatím problémy nemám, práce je dost a doufám, že to tak bude i nadále.
|
|
Zrcadlo, pověz mi, kdo je nejkrásnější
Jak jste se vlastně do soutěže o královnu krásy dostala? Všude se píše, že vás přihlásila maminka.
Není to až tak docela pravda. Přihlásila jsem se sama, protože to považuju za velkou šanci a snažím se ji teď využít. Mamka mě samozřejmě podporovala, stejně jako v modelingu. Nikdy mě ale do něčeho takového nijak netlačila, vybrala jsem si to sama. Koneckonců, jsem z malýho města, takže jsem to byla já, kdo si v podstatě vydupal, že bude dvakrát týdně jezdit do Prahy kvůli modelingu. Naši mě pak samozřejmě ohromně podporovali – psychicky i finančně.
Věděla jste o sobě vždycky, že jste hezká, nebo jste na svém těle viděla nějaké nedostatky, které vám dělaly vrásky?
V tomhle ohledu mně účast v Miss hodně posílila sebevědomí, protože já jsem nikdy nebyla a pořád nejsem, ač se to možná nezdá, žádný suverén. Bylo to dáno i tím, že mě holky většinou neměly moc v lásce, neměla jsem moc přátel, takže se ze mě stal docela uzavřený člověk. Věděla jsem, že asi budu hezká, protože kluci se za mnou občas otáčeli – ale určitě jsem si nemyslela, že bych byla zase až tak moc krásná. Tím, jak mě hodně lidí z okolí odsuzovalo především proto, jak vypadám – protože já měla už od dětství dlouhý blonďatý vlasy, což patrně budilo závist, jsem měla pocit, že se mnou něco není tak docela v pořádku. Byla to moje chyba, že jsem tomu podlehla, měla jsem se tomu víc postavit.
A co říkáte na vtipy o hloupých blondýnkách?
Ale jo, ráda si je poslechnu, dokonce někdy i nějaký prohodím – taky si ráda ze sebe udělám legraci, proč ne. A jestli na ně věřím? Vždyť je to jen takový klišé (smích). Ne, nevadí mi to, neberu je osobně, teď už ne.
|
|
Dřív ano?
Ale to víte, sedíte ve třídě, svačíte a najednou za sebou slyšíte, jak někdo říká něco o hloupých blondýnkách, ostatní holky se smějou a já tam sedím jako jediná blondýna, protože jsme ve třídě celkem čtyři a ty ostatní tři jsou zrovna na chodbě... tak obzvlášť, když jsem byla ještě v pubertě, se mě to dost dotýkalo a dost jsem to v sobě řešila, teď už se na to koukám trochu jinak. A hlavně po tom, čím jsem si teď v souvislosti se soutěží prošla, tím psychickým i fyzickým vypětím a tím tlakem, mám pocit, že pokud jsem přežila tohle, přežiju už všechno (smích).
Nemusíte se snažit vyvracet klišé, že hezká holka rovná se hloupá?
Nemá cenu pokoušet se něco takového vyvracet, je to zbytečné plýtvání energií, protože lidi, kteří si to budou o vás chtít myslet, stejně nepřesvědčíte o opaku. Je možný, že někteří z nich tak soudí na základě vlastní špatné zkušenosti, protože jsou opravdu případy, kdy to tak funguje, ale ve skutečnosti je to jen zase takové klišé – hezká–hloupá, bohatej–nafoukanej a podobně. Jsou to taková ta ustálená spojení, co mají lidi v sobě zarytý, a hrozně tomu chtějí věřit, protože je to tak hrozně jednoduchý.
Už druhý rok nemáme jednu královnu krásy, ale dvě – jedna nosí titul Miss ČR, druhá konkurenční titul Česká Miss. Nevadí vám tohle dvojvládí? Už nemůžete být jednoznačně nejkrásnější dívka v Česku.
I kdyby byla jen jedna jako v minulosti, stejně by nemohla být nejkrásnější, to je hrozně subjektivní. Nejde říct, že ta, která vyhraje Miss, je nejkrásnější. Tady je spousta krásných holek, třeba i hezčích, než jsem já – a já nejsem zase tak ješitná ženská, abych si to nebyla schopná přiznat. Spousta z nich se nikdy do podobné soutěže nepřihlásí, protože se na to necítí, stydí se anebo má prostě jiné cíle v životě. Možná jsem, ale opravdu jen v uvozovkách, nejkrásnější z těch, co se do té soutěže přihlásily taky, ale ani to není zdaleka objektivní.
|
|
Nejkrásnější česká historička? Asi ne.
Mezi věcmi, které se o vás člověk může dočíst, je to, že se zajímáte o okultní vědy. Že vy jste si to vítězství vyčarovala?
Ano, taky jsem to o sobě četla, ještě se divím, že ze mě bulvár neudělal opravdickou čarodějku (smích). Ale vážně, ten můj zájem nemá nic společného s čarováním nebo s černou magií, on pojem okultní vědy je hodně široký. Zkrátka mě vždycky zajímalo a přitahovalo tajemno. Začalo to už v dětství, kdy jsme s kamarádkama z legrace zkoušely vyvolávat duchy, většina z nich z toho pak vyrostla, ale mně to zůstalo. Není to nic závratného a nejsem v tom žádný fanatik – prostě je pár věcí, na které věřím, jako je reinkarnace nebo osud, pomáhá mi to, líp se mi s tím žije. Ale že bych provozovala černou magii, to opravdu ne. Věřím sice, že to funguje, ale mně k tomu chybí ten tolik potřebný šestý smysl a navíc vím, že tyhle věci není dobré moc pokoušet, takže se do toho raději nepouštím (smích).
Máte v tomhle oboru nějakou oblíbenou literaturu?
Je toho dost, ale mnohem raději si v poslední době přečtu nějaký historický román. To je můj největší koníček – lákalo by mě mít možnost v těch dobách chvíli skutečně žít, vyzkoušet si na vlastní kůži, jak to tenkrát fungovalo. Možná je to nějaký pozůstatek z minulých životů, kdo ví.
Nebude z vás nakonec nejhezčí česká historička?
No, uvidíme (smích). Nevím, je sice pravda, že by mě to hodně bavilo, ale co si budeme povídat, takováhle práce je hrozně málo doceněná, jak společensky, tak finančně. A navíc, mě pořád láká studovat komunikaci a média, jak už jsem říkala. Ale zájmu o historii se určitě nikdy nevzdám, není důvod, nic mi nebrání si ve volném čase načítat různou literaturu nebo se toulat po hradech a zámcích u nás i v cizině.
Už jste si takhle z historického hlediska zmapovala okolí svého nového bydliště na Barrandově?
To ne, na to jsem zatím neměla moc času, ale až bude o prázdninách trochu volněji, určitě to napravím.
|
|
|
|
Curriculum vitae Taťány Kuchařové
Osmnáctiletá studentka z Opočna, se stala osmnáctou královnou krásy České republiky. Kromě toho vyhrála ještě tři tituly: Miss Nejsympatičtější hlas, Miss Elegance a Miss Sympatie. Váží 54 kilogramů, měří 177 centimetrů a má míry 90–63–90. Do finále postoupila jako vítězka oblastního kola Miss Moravia, na březnovém soustředění dívek v Tunisku získala rovněž titul Miss Sahara. Nakonec v Polsku získala titul Miss World (Vůbec jako první Češka v historii)
Na soukromém jazykovém gymnáziu studuje angličtinu a španělštinu, má ráda sport, tanec, hudbu a modeling, ráda cestuje a čte. Po vítězství na Miss by se chtěla věnovat modelingu, cestovat, zvládnout dostudovat střední a dostat se na vysokou školu. Kromě toho by byla ráda, aby se zapsala i jinak než „jen“ jako Miss.
Nová Miss ale ukázala, že není hamižná: jeden ze dvou bytů, které získala jako Miss ČR a Miss Sympatie, bytů věnovala druhé vicemiss Renátě Czadernové a místo přebytečného auta si nechala vyplatit peníze, které posléze věnovala na charitativní účely. "Jedno auto mi stačí, rodiče taky auto mají a moje dvě sestry ještě nejsou ani plnoleté, takže opravdu není důvod litovat, že mi nezůstalo. Vážím si toho, že se mi podařilo získat jak titul Miss ČR, tak Miss Sympatie, a jsem ráda, že se mi díky tomu podařilo získat peníze, kterými můžu udělat někomu radost".
|
|
Taťánu můžete vidět "naživo" tady
Další zajímavá zpráva je v článku Taťána Kuchařová a český psychiatr pomáhají domorodcům v Keni
|
|
