stojí za přečtení
partneři
[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 28. 1. 2007, v bloku: Lidi]
Vadí vám kouř z cigaret? Pohled kuřáka...
Michala | 26. 1. |
Jako každá mladá dívka, která má své problémy, jsem podlehla svodům společnosti. Ano, je to tak. Kouřím a už je to zřejmě definitivní. Mrzí mě to, ale ranní cigaretu si stejně neodpustím, tak jako všechny ostatní.
Kdy? Proč? Jak?
Bylo mi 14 let a poprvé jsem se svými kamarádkami okusila blaho té tyčinky. Eliška se otřásla a ani teď po těch letech nekouří. Martina, která celou akci organizovala, kouřila do svých osmnácti let a pak také přestala. Zbývám já. Mně moje první cigareta chutnala. Byla lehce pálivá a taková jiná. Pro mě to bylo zakázané ovoce a jako dívka ze slušné nekuřácké rodiny jsem to odsuzovala a zároveň mě to lákalo. Lákalo natolik, že kouřím dodnes.
Osudový okamžik
Dodnes toho lituji. Lituji dne, kdy jsem si poprvé zapálila. A najednou kolem mě kouřilo čím dál více lidí. Bylo jednodušší si zapálit cigaretu než se bavit s lidmi, kterým nemáte co říct. Bylo jednodušší, když sedíte někde sami, zapálit si cigaretu. Potom už jsem nikdy nebyla sama. Byly jsme já, cigareta a všudypřítomný nevábný kouř. Když jsem byla nervózní, cigareta mě dokázala uklidnit dala mi něco, co jsem neměla a chtěla jsem to. Dala mi pocit bezpečí. A vysvětlujte kuřákovi, narkomanovi, alkoholikovi, že je to jen sugesce.
Rodiče a zákazy?
|
|
Dost dlouho jsem to tajila a vždy se na něco vymluvila, že bundu mám načichlou z restauračního zařízení, kde jsme se po škole s kamarádkami stavily na čaj. Když už bylo jasné, že kouřím, čekaly mě hodiny vysvětlování, pláče, zákazů, sebrání peněz atd. Stejně to nepomohlo. Vždy jsem si peníze sehnala a stejně kouřila. A když jsem byla v krizi bez peněz a bez cigaret, každý kuřák, kterého jsem znala, mi stejně připálil a zatloukal mi tak hřebíček do rakve, což mi bylo jedno. Nikdy jsem nemyslela na to, že bych JÁ mohla být na něčem takovém závislá. Uvědomila jsem si to jedno krásné slunné ráno, kdy jsem se vzbudila a ještě poloslepá se sápala po krabičce.
Pohled okolí
Když někam přijdete a zapálíte si, je to zvláštní pocit. Vyfouknete kouř, vychutnáváte si ten pocit a najednou z ničeho nic cítíte pohledy okolí. Většinou se to dělí na tři části. Lidi, co kouří také, a tak si také zapálí, na nekuřáky, kteří to odsuzují a jen na vás tak divně koukají (a mají pravdu a štěstí) a na odnaučené kuřáky, což je nejhorší skupina. To jsou lidé kteří, kouřili, nekouří a vám se snaží nadávat za to, že děláte stejnou chybu, jakou dělali oni. I když mají pravdu také.
Přestat?
Již vícekrát jsem se snažila přestat. Vždy mi to vydrželo tak týden. Největší úspěch jsem měla teď od září. 3 měsíce. Můj hodný tatínek mi koupil náplasti s tím, že to bude těžké. Docela to šlo, jen to chtělo velké sebezapření ve společnosti kuřáků. Jen jsem se každý den probouzela s chutí na cigaretu a večer jsem usínala s tím, že si jednou zapálím. Nakonec jsem to nevydržela a zapálila si. Nejdřív jen jednu, potom dvě a pak už jsem kouřila jako dřív.
Omluva?
Nemám pro sebe omluvu. Nemám pevnou vůli. Přiznejme si to. Přesto se chci omluvit všem lidem, co nekouří a díky mně třeba mají nepříjemný pocit. (Pokud bydlíte tam jako já :-)
A co stát? Pomůže mi?
Nejhorší je, když si uvědomíte, že dnes žádné dítě nemá problém si krabičku koupit. A potom vám dojde, že nejvíc na vás vydělává stát, který chce, abyste kouřili. Dostává peníze na daních z cigaret, potom sice platí více za vaše zkažené zdraví, ale jelikož umřeme dřív, tak ušetří velké peníze na důchodech. Nebo myslíte, že ne?
|
|
Naděje umírá poslední
Teď již dlouho chodím s jedním nekuřákem, kterému vadí, že kouřím, tak snad :-) Nejhorší je, když máte v hlavě dva hlasy, jeden říká: "Nekuř, je to nezdravé, škodí ti to, vadí to všem, všechny jen omezuješ." A ten druhý říká: "Kašli na ně a zapal si, bude ti líp." Jen málokdo dokáže přestat a já ho obdivuji za to, že se rozhodl správně. Třeba to jednou dokážeme všichni a nebudeme kouřit. Naděje umírá poslední :-)
Kdy? Proč? Jak?
Bylo mi 14 let a poprvé jsem se svými kamarádkami okusila blaho té tyčinky. Eliška se otřásla a ani teď po těch letech nekouří. Martina, která celou akci organizovala, kouřila do svých osmnácti let a pak také přestala. Zbývám já. Mně moje první cigareta chutnala. Byla lehce pálivá a taková jiná. Pro mě to bylo zakázané ovoce a jako dívka ze slušné nekuřácké rodiny jsem to odsuzovala a zároveň mě to lákalo. Lákalo natolik, že kouřím dodnes.
Osudový okamžik
Dodnes toho lituji. Lituji dne, kdy jsem si poprvé zapálila. A najednou kolem mě kouřilo čím dál více lidí. Bylo jednodušší si zapálit cigaretu než se bavit s lidmi, kterým nemáte co říct. Bylo jednodušší, když sedíte někde sami, zapálit si cigaretu. Potom už jsem nikdy nebyla sama. Byly jsme já, cigareta a všudypřítomný nevábný kouř. Když jsem byla nervózní, cigareta mě dokázala uklidnit dala mi něco, co jsem neměla a chtěla jsem to. Dala mi pocit bezpečí. A vysvětlujte kuřákovi, narkomanovi, alkoholikovi, že je to jen sugesce.
Rodiče a zákazy?
Dost dlouho jsem to tajila a vždy se na něco vymluvila, že bundu mám načichlou z restauračního zařízení, kde jsme se po škole s kamarádkami stavily na čaj. Když už bylo jasné, že kouřím, čekaly mě hodiny vysvětlování, pláče, zákazů, sebrání peněz atd. Stejně to nepomohlo. Vždy jsem si peníze sehnala a stejně kouřila. A když jsem byla v krizi bez peněz a bez cigaret, každý kuřák, kterého jsem znala, mi stejně připálil a zatloukal mi tak hřebíček do rakve, což mi bylo jedno. Nikdy jsem nemyslela na to, že bych JÁ mohla být na něčem takovém závislá. Uvědomila jsem si to jedno krásné slunné ráno, kdy jsem se vzbudila a ještě poloslepá se sápala po krabičce.
Pohled okolí
Když někam přijdete a zapálíte si, je to zvláštní pocit. Vyfouknete kouř, vychutnáváte si ten pocit a najednou z ničeho nic cítíte pohledy okolí. Většinou se to dělí na tři části. Lidi, co kouří také, a tak si také zapálí, na nekuřáky, kteří to odsuzují a jen na vás tak divně koukají (a mají pravdu a štěstí) a na odnaučené kuřáky, což je nejhorší skupina. To jsou lidé kteří, kouřili, nekouří a vám se snaží nadávat za to, že děláte stejnou chybu, jakou dělali oni. I když mají pravdu také.
Přestat?
Již vícekrát jsem se snažila přestat. Vždy mi to vydrželo tak týden. Největší úspěch jsem měla teď od září. 3 měsíce. Můj hodný tatínek mi koupil náplasti s tím, že to bude těžké. Docela to šlo, jen to chtělo velké sebezapření ve společnosti kuřáků. Jen jsem se každý den probouzela s chutí na cigaretu a večer jsem usínala s tím, že si jednou zapálím. Nakonec jsem to nevydržela a zapálila si. Nejdřív jen jednu, potom dvě a pak už jsem kouřila jako dřív.
Omluva?
Nemám pro sebe omluvu. Nemám pevnou vůli. Přiznejme si to. Přesto se chci omluvit všem lidem, co nekouří a díky mně třeba mají nepříjemný pocit. (Pokud bydlíte tam jako já :-)
A co stát? Pomůže mi?
Nejhorší je, když si uvědomíte, že dnes žádné dítě nemá problém si krabičku koupit. A potom vám dojde, že nejvíc na vás vydělává stát, který chce, abyste kouřili. Dostává peníze na daních z cigaret, potom sice platí více za vaše zkažené zdraví, ale jelikož umřeme dřív, tak ušetří velké peníze na důchodech. Nebo myslíte, že ne?
Naděje umírá poslední
Teď již dlouho chodím s jedním nekuřákem, kterému vadí, že kouřím, tak snad :-) Nejhorší je, když máte v hlavě dva hlasy, jeden říká: "Nekuř, je to nezdravé, škodí ti to, vadí to všem, všechny jen omezuješ." A ten druhý říká: "Kašli na ně a zapal si, bude ti líp." Jen málokdo dokáže přestat a já ho obdivuji za to, že se rozhodl správně. Třeba to jednou dokážeme všichni a nebudeme kouřit. Naděje umírá poslední :-)
Původní článek:
http://academica.centrum.cz/zabava/clanek.phtml?id=1863?z_aktpravy
Další důležité články k tématu:
Odvrácená tvář filmu - s Tomášem Hanákam v Hlavní roli
Víte, kolik dětí začne každý den kouřit?
