stojí za přečtení
partneři
[zodpovědný redaktor: Jan Márton,
zařazeno: 16. 10. 2001, v bloku: Lidi]
ETRETAT
Útesy nám vyrazily dech, ale také množství lidí nám vyrazilo dech. Naštěstí už bylo pozdní odpoledne, takže jich ubývalo.
Étretat je malé městečko s pláží, kterou obklopují dva útesy -- Falaise d`Amont, který je menší skalní bránou vybíhající do moře, a Falaise d`Aval, což je velká skalní brána se skalní špicí vyčnívající z moře. Celí veselí jsme proběhli první z nich, šťouchali se na převislé hlíně... brrr, to byla ale hloupost, ale no, have a nice day, sešli jsme na spodní pláže, sluníčko svítilo. Protože byl odliv, byla tam spousta řas, pevně přisátých mušlí, že nešly odtrhnout a zvláštní povrchy skal vyhlodaných mořem...na hlavní pláž vedl útesem tunýlek... pláž byla ze samých kamínků, a že byl vítr a větší vlny, tak to rachotilo a brouzdali jsme se mořem. Nádhera. Ve městečku jsme se rozhodli vzít vodu, abychom se z útesů už nemuseli vracet, blížila se totiž zase noc. Dostal jsem ji v restauraci z pípy s nápisem Stella Artois. Šli jsme pomalu po útesech co nejdál od města kvůli spaní, ale na jedné straně bylo moře a na druhé golfové hřiště... za chvíli jsme nepotkali už skoro nikoho. Prožili jsme západ slunce nad mořem, útesy byly krásně ozářený... potom jsme si našli spací místo a postavili stan.
Měsíc byl na půlku oblohy, dole se přesýpalo kamení, moře bylo ozářené, majáky svítily, vítr chtěl odnášet stan...kouzelný večírek jsme zakončili usnutím.
Ráno bylo zase deštivé, museli jsme navíc vstávat brzo, abychom našli nějakou mši. Všude už zase létaly spousty racků. Na osmou jsme běželi do étretatského kostela, který je velmi významnou románskou památkou z 11. a 12. století.
Ale mše byla až v jedenáct, byla zima a mžilo, za chvíli dokonce pršelo, tak jsme se rozhodli, že dešti prostě ujedeme. O to horší bylo stopování. Ale k našemu překvapení jsme odjeli už po čtvrthodině díky paní, která nás vzala zase až za Le Havre, čímž nám byly podruhé ušetřeny 3 hodiny trmácení městem mezi rafinériemi a přístavy.
PONT DU NORMANDIE
Vysadila nás na peage před Pont du Normandie. Tady jsme museli lehce pozměnit program, protože most přes ústí Seiny je prostě geniální dílko. Krásnější most jsem ještě neviděl, nedávno jsem zaslechl, že snad vyhrál soutěž o nejkrásnější most v Evropě... Tak jsme se na něj vydali. Je asi tři kilometry dlouhý, tak jsme se rozhodli, že si ho projdeme a že odstopujeme z peage za mostem, která byla v mapě. Ne už tolik v reálu. Tak jsme museli jít zase zpátky. Už to nebylo ono, i když most zůstával stále stejně monumentálním a nejkrásnějším. Zase bylo dost zataženo, ale naštěstí nám zastavilo hned první auto s Němkou, která jela jen tak na dovolenou do Caen. Zdá se, že Němci jezdí pořád jen tak někam, hlavně pryč z Německa.
CAEN
Caen je město Vilémů. Osu tvoří Abbaye-aux-Hommes, hrad a Abbaye-aux-Dames. Hrad nepostavil Vilém Dobyvatel, ten jej pouze prohlásil svým královským sídlem, ale Vilém Bastard. Nezbylo z něho moc, pouze hradby s muzeem. Ve městě je více gotických kostelů, ale ten největší, goticko--románský, je součástí Abbaye-aux-Hommes, tedy mužského opatství. Postupně jsme si prohlídli město a uvařili puding na oslavu neděle. Nejvíc mě asi zaujal rozlehlý udržovaný park mezi dvěma kostely, kde se vešel ještě kruháč a pod něj podzemní parkoviště, aniž by bylo nějak moc vidět. Počkali jsme tedy na mši, která proběhla v klášterním kostele. Poprvé jsme slyšeli souvislou francouzštinu, která je úplně melodická.
BAYEUX
Katedrála stojí přímo v centru tohoto malého městečka, a jako většina katedrál ve Francii je gotická a založená na románských základech, které jsou zde přístupné. Je dost podobná Abbaye-aux-Hommes, a možná ještě hezčí. Blízkost vyloďovacích pláží z roku 1945 připomíná deska v interiéru, věnovaná padlým.
PLÁŽE DNE D
Několik nezbytných faktů. Vylodění spojenců dne 6. 6. 1944 se začátkem v rozmezí 6.30 až 7.45 podle pláže otevřelo západní frontu a znamenalo zásadní zvrat ve vývoji druhé světové války. Operace Overlord se pod velením Eisenhowera zúčastnilo v prvních fázích kolem 120 000 vojáků, z nichž více než 10 000 padlo. Po všech sporech von Runstedta s Rommelem, které nakonec celkově oslabily německou obranu, fiktivních manévrech u Calais a dělostřelecké přípravě se vylodily spojenecké jednotky na pěti plážích -- Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword v celkové délce osmdesáti kilometrů. Samotné městečko Arromanches, které leží v průsmyku mezi útesy, se stalo jedním z hlavních směrů vylodění. A protože i Němci si byli vědomi strategického významu průsmyků, došlo zde k těžkým bojům.
Dnešní slunný podvečer události minulé příliš nepřipomínal, nebýt hlavní uličky přímo přecpané atmosférou D-dne, muzea, jednoho malého francouzského tančíku a částí plovoucích přístavů, které zde spojenci postavili hned v první den vylodění po zajištění předpolí.
Brzo se zase rozpršelo.
