Mladá fronta DNES 18.1.2003  
Autor: JANA SYSLOVÁ Strana: 02 Rubrika: Střední Čechy

Exodus vrací své klienty do života

         Exodus, středisko křesťanské pomoci mladým v krizi, slaví výročí - ve Vlašimi na Benešovsku působí již deset let. Sdružení pomáhá mladým lidem, kteří se dostali do vážného konfliktu s rodinou nebo společností.

       „Přicházejí k nám lidé, kteří mají problémy s drogami a alkoholem nebo jdou z vězení. Jedno ale mají společné. Nevědí, co s nimi bude dál, žijí ze dne na den,“ přiblížil klientelu střediska Exodus jeden z jeho zakladatelů Jan Klas. Exodus odmítá přirovnat k azylovému domu. Poukazuje na velký rozdíl: vlašimské středisko své klienty uvádí do pracovního procesu a nutí je, aby přemýšleli o budoucnosti, o tom, co bude, až se vrátí do života. Nenabízí jen možnost přespání jako azylové domy.
       Vznik Exodu je poněkud kuriózní. Na začátku byla dotace, kterou nabídl stát. Komukoliv. Jan Klas ve třech větách napsal, proč právě on tyto peníze potřebuje a po několika týdnech se ozval okresní úřad. „Máte tady ten milion,“ oznámila mu Věra Dudíková z referátu kultury. Začalo se tedy budovat. Tehdy Exodus působil v budově bývalé mateřské školy (nyní už šest let obývá budovu v Benešovské ulici), první klient přišel z vězení. Každý měsíc byl napínavý. „Nevěděli jsme, jestli dostaneme dotaci, nebo ne. Peníze ale vždycky přišly. Opět se potvrdilo moje rčení: Pán Bůh nespěchá, ale vždycky přijde včas.“

       Je to už deset let, Jan Klas se tedy při vzpomínkách na hektické začátky usmívá. Tehdy to ale bylo těžké. A co se týká peněz, jednoduché to není ani teď. Středisko potřebuje každou korunu, finanční prostředky skládá z různých dotací. Ty se však vztahují jen na provoz, prostředky na investiční činnost musí Exodus shánět sám. Finanční potíže se odrážejí i na častých změnách v personálu. Vedení střediska svým zaměstnancům nemůže nabídnout vyšší platy, oni proto odcházejí.
       Exodus je zařízení, které neodepře pomoc nikomu. Člověk ale musí přijít dobrovolně, ne jen proto, že mu rodiče dali nůž na krk. Podmínky jsou tvrdé, pro každého platí stejný řád, kterému se musí podrobit. A to je to nejtěžší, s čím se lidé z ulice musejí vyrovnávat. „Hned ze začátku je upozorníme na vše, co je čeká,“ poznamenal Rudolf Vaňkát, vedoucí střediska Exodus. Kapacita je omezená. Ve středisku lze ubytovat pět mužů a dvě ženy. Více problematických lidí nelze vtěsnat pod jednu střechu bez toho, aby na sebe neměli negativní vliv.
        „Teď jim pomáhá, že mají podobné osudy. Kdyby jich bylo víc, našlo by se mezi nimi víc těch, kteří by se odmítali podrobit našemu řádu,“ vysvětlil Rudolf Vaňkát. Jak dlouho klient ve středisku zůstane, podle něj nelze nikdy určit. Tato doba je individuální, záleží na problému, s jakým klient přijde. „Pár měsíců nesmí opustit středisko, jakmile je spolehlivý, začne si hledat práci. Když vydrží několik měsíců pracovat a máme i z jiných zdrojů zjištěné, že s ním nejsou problémy, může odejít. Většina ale nemá kam,“ řekl vedoucí střediska s tím, že těmto lidem Exodus nabídne bydlení na půl cesty: určitou dobu mohou zůstat, kde jsou. Podmínka je ale jasná: musí si co nejdříve najít vlastní bydlení.