[zodpovědný redaktor: Jiří Zajíc,
zařazeno: 2. 7. 2004, v bloku: Sport]

Obstáli i jako poražení

        Po roce při fotbale plakal. Po roce přišel o vyvrcholení velké soutěže. Kapitán fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd loni nemohl hrát s Juventusem Turín finále Ligy mistrů kvůli dvěma žlutým kartám, ve čtvrtek nepřevedl českou reprezentaci přes Řecko v semifinále mistrovství Evropy.
        

       

         Jeho boj skončil v osudném zápase navíc už ve čtyřicáté minutě. Kvůli zraněnému kolenu na pravé noze musel vystřídat. Po jeho tváři stékaly slzy, když kulhal ze hřiště. "Brečel jsem z bezradnosti. Když jsem věděl, že to nepůjde dál, byla to pro mě veliká bolest. A zklamání," řekl jednatřicetiletý záložník. "Semifinále pro mě jsou prokletá. Brečím buď na konci, nebo na začátku," hořce se pousmál. 
        Po ošetření za řeckou brankou ještě vyběhl do boje, ale z jeho gest a pohybu bylo brzy jasné, že česká družina svého kapitána ztratí. "Myslel jsem na to, že to ještě půjde, ale nebylo to možné. Přitom po půlhodině jsem se na hřišti cítil tak dobře, zrovna jsem se krásně rozdýchával," litoval s odstupem. Když odcházel na střídačku, nadával a klel. Výmluvně se podíval k nebi. "Bylo to horší než loni s Juventusem. Když jste zraněný, cítíte strašnou bezmoc, protože týmu už na hřišti nemůžete nijak pomoci," řekl Nedvěd. 

        Jenže nekompromisní úder obránce Dellase v úplném závěru prvního prodloužení český soubor ochromil a obral o všechny finálové iluze. "Bylo to obrovské zklamání, ale asi ne největší v životě. Ono to zase přebolí," přemýšlel držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Ještě na trávníku, před tím, než se začali trousit do kabin, si reprezentanti prožili nejtěžší chvíle. Bolest vyřazení těsně před branami velkého finále je zasáhla jako jedovatý šíp. 

      "Podíval jsem se na světelnou tabuli a viděl jsem, že je konec prvního prodloužení. Byl to konec všech nadějí, signál, že jedeme domů. Bylo to strašné," klopil oči kanonýr Milan Baroš, který se poprvé na EURO netrefil až v semifinále. 
       "Já jsem věřil ve finále, byl to ohromný sen," říkal obránce Marek Jankulovski. "A když rozhodčí naposledy písknul, prožil jsem si ty nejhorší chvíle. Ukápla mi i nějaká slzička," přiznal Jankulovski.

      Oba už chvíle porážky znají, před čtyřmi lety ztratili finále šampionátu jedenadvacítek na Slovensku. "Jenže tady bylo zklamání ještě daleko větší," prohlásil Baroš.
       Řekové udrželi na uzdě českou ofenzivu a díky tomu slavili zdaleka největší triumf ve své fotbalové historii. "Hráli dobře, neudělali chybu. A vyčkávali tak dlouho, až se dočkali," povzdechl si Baroš.
       "Byli jsme lepší, ale když nedáte gól, tak prostě nemůžete vyhrát," připomněl starou pravdu Jankulovski. Sám měl velké šance, ale ani jednou nedokázal dostat balon za záda řeckého gólmana Nikopolidise. "Nemohl jsem nic udělat jinak. Prostě jsem v té chvíli přemýšlel tak, jak jsem přemýšlel, ale bohužel to tam nespadlo," pokrčil rameny zklamaný obránce.     

        Český tým přišel hned v prvním poločase o svoje velké srdce. Kapitán Pavel Nedvěd odkulhal ze hřiště a v očích se mu leskly slzy zklamání. Zahubilo jeho zranění české šance? "Určitě moc chyběl, je to náš největší tahoun. Ale takové věci se ve fotbale stávají. Vláďa Šmicer odvedl velmi dobrou práci," pochválil spoluhráče Jankulovski.
        Své vyřazení hráči nesváděli ani na rozhodčího Collinu, který mohl odpískat penaltu na Kollera, jehož řecký obránce zatahal za dres. "Ne, na něj to házet nemůžeme. My jsme nevyužili své šance, v tom byl problém," mínil Baroš.

        Za pár týdnů, až odezní zklamání, si snad hráči připomenou, že v Portugalsku dosáhli na bronz. "Trenér nám řekl, že je na nás pyšný, ale tahle slova si každý uvědomí třeba až za týden. Za nějakou dobu si řekneme, že jsme odvedli dobrou práci a skvěle jsme reprezentovali svoji zemi," mínil Baroš.
       Už mu asi nikdo nevezme Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce, jenže tu by rád vyměnil za finále. "Kdyby si každý z týmu vzal některý z mých gólů a byli jsme ve finále, byl bych šťastný. Zlatá kopačka teď není žádná náplast na to, že se nám to nepovedlo," řekl posmutněle Baroš.

Převzato z Lidovky.cz

 Další zajímavé články:
      Máme velké mužstvo - rozhovor s Karlem Brücknerem zde
      Šmicer: Po vypadnutí jsme nemohli usnout zde
      Nedvěd: Takovou partu jsem ve fotbale ještě nezažil zde
           
 

Titulek:
Přezdívka:
Email: